Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Tipy na pěší výlety

 

 

TIP č.1 : Do lesa Řáholce k Rumcajsově jeskyni (asi 8 km) 

 

   Výchozí bod je  v  Horním Lochově vydáme se po silnici vzhůru asi 400 m k hotelu „Pod Šikmou věží“, zde se napojíme na modrou turistickou značku a vydáme se po ní  vpravo asi 1 km  do obce  Prachov k Turistickému centru poblíž vstupu do skal, dále pokračujeme po modré, která vede současně se zelenou asi 1 km na vrch Přivýšina - zde je „Vyhlídka V.Čtvrtka“ k jihu na Jičín a okolí – z vyhlídky pokračujeme opět po modré a zelené a asi po 1 km se nám po pravé straně objeví dřevěná střecha nad Rumcajsovou jeskyní - jsme v lese Řáholci ( jeskyně je originálně vybavená  nábytkem a zařízením tak, jak v ní pobývali Rumcajs s Mankou a Cipískem. V návštěvní knize mohou děti zanechat vzkaz pro tyto slavné pohádkové postavičky.) Z jeskyně se vydáme po modré  a asi po 0,5 km dojdeme na vrch Brada, z vrcholu je krásný výhled na Krkonoše, Jičín a okolí, na vrchu pozůstatky hradu a velký kříž se sochami Petra a Pavla – odtud pokračujeme po modré směrem dolů a asi po 1 km dojdeme mezi domky do obce Rybníček-Brada – projdeme obcí a neznačenou polní cestou vpravo se vydáme asi 1 km do obce Holín. Z Holína pak půjdeme po asfaltové silnici asi půl hodiny (cca 2 km) zpět do Horního Lochova

 

 

TIP č.2 : Okolo Prachovských skal - (asi 8 km)

 

    Pokud jste si již prošli centrum Prachovských skal, jeho Velký i Malý okruh, navštívili všechny vyhlídky a zajímavá místa, můžete se vydat na trasu okolo tohoto centra, po turistických cestách méně navštěvovaných. Okruh je nenáročný pro děti i starší osoby, bez náročnějších výstupů a převýšení.

    Vydáme se z Horního Lochova od sochy Panny Marie po silnici vzhůru (k Šikmé věži), asi po 200m uhneme ze silnice doleva po zelené turistické značce polní cestou. Ta nás dovede po 300 m k rozcestí pod vyhlídkou „Šikmá věž“. Vpravo po žluté bychom došli k hotelu „Pod šikmou věž“, po červené vzhůru do oblasti „Babinec“  a dále do skal - my však odbočíme vlevo po zelené, která nás vede současně s červenou, až přijdeme asi po 1 km k objektu bývalého sportovně-rekreačního zařízení, za nímž se po několika desítkách metrů nachází pozůstatky bývalého čedičového lomu hrabat Schliků pod vrchem „Svinčice“. U lomu se cesty červená a zelená rozdělují, my se vydáme stále po zelené vpravo, až asi po 0,5 km dojdeme do oblasti „Liščí kotce“ s dnes již zarostlým  skaliskem a  bývalou vyhlídkou „Kazatelna“. Stále pokračujeme po zelené značce asi 0,5 km, až po pravé straně si všimneme odbočky (zelená) k mohutnému skalisku a vyhlídce „Ervínův hrad“. Zde si pohlídáme zejména děti, neboť ač má vyhlídka zábradlí,, přístup na ni a stísněný prostor na vyhlídce vyžaduje opatrnost.. Z vyhlídky se nám naskytne úžasný pohled do hlubokého údolí „Na vodách“. Vyhlídka „Ervínův hrad“ byla  pojmenována podle dřívějšího majitele skal hraběte Ervína Schlika. Z vyhlídky se vrátíme stejnou cestou na rozcestí, odkud jsme přišli a pokračujeme po zelené dolů k osadě Maršov. Jedná se o několik  roztroušených stavení, dnes sloužících převážně k rekreačním účelům. Pokračujeme stále po zelené až z Maršova vcházíme do temného údolí „Na vodách“. Asi po 0,5 km uvidíme vpravo nahoře mohutné skalisko – je to „Ervínův hrad“, který nyní vidíme zespodu. Asi po dalším 0,5 km dojdeme k lesnímu koupališti „U Pelíška“. V minulých letech, kdy potok „Buňka“ vytékající z „Javorového dolu“ dostatečně zásoboval koupaliště sice studenou ale čistou lesní vodou, bylo toto koupaliště vyhledávaným místem nejen turistů, ale i lidí z širokého okolí. Od koupaliště se vydáme buď neznačenou zpevněnou příjezdovou cestou „Pelíškovým dolem“ nebo  vpravo po červené turistické značce. Obě cesty nás dovedou asi po 300 m k “Turistické chatě“.  Zde se můžeme v restauraci občerstvit a  vydáme se na další část naší cesty. Od parkoviště u Turistické chaty půjdeme po příjezdové asfaltové silnici vzhůru asi 1 km, až dojdeme ke křižovatce s „Lepařovým památníkem“. Je to pomník věnovaný prof. jičínského gymnasia dr.Vladislavu Lepařovi, propagátorovi skal a autorovi prvního turistického průvodce vydaného v  r. 1883.. Od Lepařova památníku vpravo (mimo silnici v lese) musíme vyhledat žlutou turistickou značku, po které se vydáme asi 1,5 km lesem podél silnice až dojdeme do obce Prachov, kde je hlavní vstup do Prachovských skal.  My se však u „Muzea Českého ráje“ napojíme na modrou značenou cestu, která nás asi 1,5 km povede jižním okrajem Prachovských skal až k k silnici pod hotelem „Šikmá věž“ Po této silnici pokračujeme pořád dolů Horním Lochovem až asi po 400 m dojdeme k soše Pannny Marie, k místu, odkud jsem vyšli.   

                                   

Tip č.3 :

Po čtyřech čedičových vrších (asi 16 km)

(Svinčice - Sv.Anna - Houser - Dubolka)

   Výchozí bod je v Horním Lochově. Vydáme se od sochy Panny. Marie po silnici vzhůru (k hotelu Šikmá věž), asi po 200m uhneme ze silnice doleva po zelené značce polní cestou. Ta nás dovede po 300 m k rozcestí pod vyhlídkou Šikmá věž. Na rozcestí se dáme doleva po červené značce a asi po 0,5 km dojdeme k 1.čedičovému vrchu Svinčice v Prachovských skalách. Pod jeho vrchem uvidíme pozůstatky bývalého kamenolomu, který kdysi patřil hraběcímu rodu Schliků Po prohlídce pokračujeme dále po červené směrem dolů cestou, která nás asi po 1 km dovede ke státní silnici Jičín-Sobotka. Pořád půjdeme po červené značce souběžně se silnicí a asi po 0, 5 km červená přechází přes silnici a po 0,5 km dojdeme do obce Dolní Lochov. Stále pokračujeme po červené a asi po 1 km dojdeme pod 2. čedičový vrch  sv. Anna., který uvidíme po naší levé straně. Abychom se dostali až na jeho vrchol, kde stojí kruhová raně barokní kaple sv. Anny, musíme sejít z červené doleva  a na vrchol vystoupat přes louku (asi 200 m).  Vrch je zajímavý i tím, že zde roste dubohabřina s teplomilnou flórou a je chráněnou přírodní památkou. Po prohlídce vrchu  se vrátíme stejnou cestou na červenou značku  Po ní pokračujeme dále a  asi po 0,5 km dojdeme k rozcestí -  červená značka pokračuje vlevo dolů, my se však vydáme vpravo nahoru neznačenou kamenitou cestou, která nás asi po 0,5 km dovede  k 3. čedičovému vrchu Houser. Vrch sloužil do minulého století jako lom na kvalitní čedičový kámen a tak jeho vrcholek je protkán bludištěm chodeb po dávné těžbě kamene. Po prohlídce vrchu pokračujeme dále neznačenou cestou a asi po 1,5 km dojdeme na státní silnici Jičín – Sobotka. Po ní půjdeme vlevo asi 0,5 km a dojdeme do obce Ohařice . Z Ohařic pokračujeme dále po silnici směrem na Sobotku a asi po 0,5 km uvidíme po pravé straně za silnicí obec Drštěkryje. My se však vydáme vlevo po neznačené polní cestě a dojdeme asi po 1 km ke 4.čedičovému vrchu  Dubolka.Je to seskupení tří méně výrazných návrší, sdružených do jedné přírodní památky. I zde byla kdysi těžena čedičová vyvřelina na kvalitní kamenivo. Důkazem toho jsou hluboké jámy a soutěsky. Hlavním důvodem ochrany tohoto území je výskyt vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů. Po prohlídce Dubolky pokračujeme polní cestou asi 300 m dolů k lesu po okraji pole podle starých třešní, které tu připomínají bývalou cestu, podél níž byly vysázeny. Projdeme asi 50 m lesem až dojdeme ke kamenité cestě.  Zde  se musíme dát doleva a asi po 2 km dojdeme ke trojboké kapli Svatá Trojice. Tam se napojíme na žlutou turistickou značku a vydáme se po ní vlevo ke koupališti Sklář ( asi 0,5 m). Od Skláře pokračujeme dále po červené (která vede souběžně se žlutou). Asi po 0,5 km se cesty rozdělují. My budeme  pokračovat pořád po červené značce. Asi po 1 km dojdeme opět pod čedičový vrch sv. Anna, a zde již poznáváme cestu, po které jsem šli při začátku našeho putování. Stejnou cestou se tedy vracíme zpět přes Dolní Lochov, státní silnici, lom Svinčici a rozcestí pod Šikmou věží do Horního Lochova.

 

 

TIP č.4 :

Putování po lesních kapličkách "Mariánské zahrady" (asi 15 km)

(sv.Anna - sv.Trojice - Loreta - kaple Anděla strážce) 

 

    Na přelomu 17. a 18 století nechal hrabě František Josef Schlik vybudovat v lesích kolem Velišského hřbetu čtyři malé poutní kaple. Zajímavostí je, že každá z kaplí má jiný půdorys – kaple sv. Anny  půdorys kruhový, kaple sv. Trojice půdorys trojúhelníkový, kaple Loreta půdorys čtvercový a kaple Anděla strážce půdorys šestiboký.

 

    Výchozí bod je v Horním Lochově – vydáme se asi 0,5 km k hlavní silnici Jičín -Sobotka, přejdeme přes silnici  a asi po 0,5 km polní cestou přijdeme k rybníku  Čeperka s množstvím vodního ptactva - dále se vydáme vpravo polní cestou a asi po  0,5 km přijdeme do obce  Ostružno- dále pokračujeme : (1 km -žlutá)- sv. Anna - čedičový vrch s raně barokní  kaplí sv.Anny z roku 1670 - (0,5 km - žlutá) - koupaliště Sklář - (0,5 km- žlutá)-  sv.Trojice- lesní barokní kaple, pramen a budova bývalých lázní - (4 km- žlutá) – Loreta- lesní barokní kaple Božího hrobu z r.1695 -(1,5 km-žlutá)- čedičový vrch Veliš- pozůstatky hradu a lomu, nádherný výhled na Jičínskou kotlinu a Krkonoše- asi 300 m směrem dolů  vlevo v lese - kaple Anděla strážce drobná šestiboká kaple vystavěná před r.1713-(1 km po silnici ) – obec Vokšice -(2 km- po silnici)- obec Březina - ( 0,5 km- po silnici, odbočka vpravo polní cestou) - Ostruženský rybník. - vodní ptactvo- (1 km- polní cestou )- rybník Čeperka - (0,5 km polní cestou k hlavní silnici, přes silnici- (0,5 km po silnici) – zpět do Horního Lochova.

 

 

Tip č.5 :

Putování „Mariánskou zahradou“ (trasy dle vlastního výběru)

"Mariánská zahrada" - na přelomu 17. a 18 století začal majitel velišsko - vokšického panství  hrabě František Josef Schlik uskutečňovat svůj záměr a cíl - krajinu svého panství, nacházející se převážně jižně a jihozápadně od Jičína, proměnit v komponovanou zahradu, krajinu smysluplně provázanou prvky architektury světské a sakrální s prvky krajinnými. Žádné místo, ať už jím bylo pole, rozcestí, zámek, kostel, poutní kaple, obecní náves, lesní tišina, rybník či prameniště vod nemělo být opomenuto. Vznikla tak postupně jedinečná a obdivuhodná krajina, kde prastará zámecká sídla Kopidlno a Staré Hrady, novější zámek Jičíněves a zámek Vokšice vhodně a smysluplně doplněné sakrálními stavbami Loretou, sv.Trojicí, sv. Annou a Kaplí Anděla Strážce, vzájemně propojené lesními průseky, cestami a alejemi, vytvořily malebnou krajinu zahrnující oblast Velišského hřbetu, Kopidlenska a Libáňska. Tato krajina - zahrada - byla pro četnost sakrálních staveb zasvěcených Panně Marii a kultu mateřství nazvána "Mariánskou zahradou". Ačkoli postupem času lesní průseky zarostly a historické aleje zmizely, jsou i dnes jejich dávné spojnice dosud zřetelné. Mariánská zahrada leží stranou hlavních turistických tras Českého ráje., přesto a nebo právě proto stojí za to vydat se do těchto míst a objevovat klidná a tichá, někdy až tajemná místa a zákoutí, a obdivovat důmyslnost, s jakou byly stavby světské i sakrální vkomponovány do této krajiny.

Je na vašem výběru, kde putování Mariánskou zahradou začnete a která místa navštívíte. Můžete si vybrat nejblížší "vstup" do Mariánské zahrady v blízkém Dolním  Lochově, nebo se třeba vydáte z Jičína na vrch Veliš nebo přes Březinu do Vokšic, či zvolíte jínou trasu. Šťastnou cestu !

 

Tip č.6 : Podtáborsko (asi 10 - 15 km)

 

 

  Náš výlet začneme v obci Košov, která se nachází asi 1 km od Lomnice nad Popelkou. Do Košova se dopravíme buď autem nebo autobusem, případně vlakem do Lomnice nad Popelkou a pak pěšky na Košov. Počátek naší cesty bude od místní restaurace - odtud se vydáme po červené značce k osadě Morcínov - po pár desítkách metrech odbočíme z červené vlevo na neznačenou cestu, kde asi po 300 metrech vlevo se nachází údajně prameniště Cidliny (místo je označeno tabulkou s nápisem pramen Cidliny a letopočtem 2004, kdy se zde natáčel televizní pořad "Zpět k pramenům" s  Luďkem Munzarem). Proč uvádím slovo "údajně" se dozvíte při dalším putování. Po prohlídce místa pokračujeme po cestě dál, až se opět napojíme na červenou  směrem k Morcínovu. půjdeme ještě asi 300 m, až dojdeme před Morcínovem k rozcestí Košov, opustíme červenou a napojíme se zde na modrou se žlutou a zelenou, vlevo míjíme golfové hřiště a vpravo dole vidíme osadu Morcínov. Asi po 400 m pokračujeme vlevo dále jen po zelené, která nás asi po 1,2 km lesní cesou dovede ke zřícenině hrádku Kozlov. Historické zprávy z doby života hradu nejsou známy. Dle nalezené keramiky tento šlechtický hrad vznikl v průběhu prvé poloviny 14. století. V roce 1442  byl dobyt, od  roku 1462  se již uvádí jako pustý. Jednodílná dispozice na vrcholu kopce má zhruba oválný obrys vymezený po většině obvodu příkopem a valem. Hlavní obrannou stavbu zřejmě představovala okružní plášťová hradba, k níž navazovala pravděpodobně zástavba. Specifikem hradu je úzká, do skály vytesaná podzemní chodba, přecházející v hlubokou šachtu, v dnešní době z velké části zasypaná. Její účel není zcela jasný, nejpravděpodobnější se jeví možná souvislost se zásobováním vodou. Kozlov je ukázkou hradu s plášťovou zdí, který do východních Čech pronikl sporadicky, patrně z Moravy. Po prohlídce místa pokračujeme dále po zelené směrem dolů, po levé straně míjíme několik čedičových suťovištˇ s jámami - jedná se o "pozůstatky" po novodobých hledačích achátů.  Asi po 0,9 km dojdeme k rozcestí s modrou, pokračujeme vlevo po modré, která nás asi po 200 m dovede k silnici Cidlina - Košov, pokračujeme asi 200 m souběžně se silnicí dolů, až dojdeme k železničnímu viaduktu, u kterého ostře zabočíme vlevo po modré. Stoupáme asi 1 km po pěkné štěrkové cestě, až dojdeme k rozcestí pod Alainovou věží. Tam si "odskočíme" doleva po žluté asi 0,7 km k přírodní památce Jezírko pod Táborem - jedná se o nově zrekonstuovanou vodní nádrž, původně vybudovanou  hraběcím rodem Rohanů, s výskytem vzácnýcch rostlin. A zde si u cesty všimneme několika tabulek s nápisy, že  je zde prameniště Cidliny - podle okolních starousedlíků prý právě zde pramení Cidlina a prameniště na Košově  neuznávají. Po prohlídce místa se vrátíme zpět na rozcestí pod Alainovou věží a pokračujeme po žluté spolu s modrou 0,5 km k rozcestí Alainova věž. Dále pokračujeme jen po modré, až po chvíli dorazíme k Alainově věži. Jedná se o původně honosný lovecký posed, který nechal vystavět v roce 1847 kníže Kamil Rohan na památku tragicky zemřelého bratra Alaina Rohana, který zahynul při koňských dostizích. Z tohoto kamenného posedu, připomínajícího spíše rozhlednu, měli Rohanové a jejich hosté krásný výhled do okolní obory. Do konečné podoby ji však ještě o 45 let později upravil "Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory". Alainova věž několik desetiletí chátrala, až ji v nedávné době nádherně zrekonstruovalo město Lomnice nad Popelkou. Odtud se vydáme po modré mírným stoupáním po pěkné štěrkové cestě lesem asi 1,7 km směrem k vrchu Tábor, až narazíme na červenou, která je "Zlatou stezkou Českého ráje". Po červené se vydáme vpravo a asi po 300 m dojdeme k Tichánkově rozhledně na  vrchu Tábor. Na tomto vrchu se r.1620 konala shromáždění lidu na podporu husitského hnutí, v dobách pozdějších až do dnešních dnů konání tradičních Táborských poutí. Tichánkova rozhledna - v dnešní podobě opět po nákladné rekonstrukci - název nese na počest jednatele lomnického okrašlovacího spolku, učitele Josefa Tichánka, který se o její stavbu zasloužil. Po prohlídce se vydáme zpět oněch 300 m a po dalších 1,2 km  dojdeme k Alainově kříži, kamennénu monumentu, který rovněž nechal vystavět Kamil Rohana  na památku svého bratra Alaina. Odtud sejdeme kousek po červené k rozcestí se žlutou Pod Alainovým křížem, odtud již je kousek po žluté asi 300 m k restauraci na Košově, místu počátku naší cesty. V restauraci (bude -li otevřena) se můžeme občerstvit, a buď naše dnešní putování ukončit, nebo se ještě vydat na Košově do krásného romantického prostředí Malá obora. Tam se dostameme po silnici asi 0,5 km směrem k Lomnici nad Popelkou a v tzv. Hoření Lomnici odbočíme v pravo na asfaltovou cestu (abychom to našli, raději se zeptáme místních), a asi po 1,5 km dojdeme lesem do Malé obory. Místo nás určitě nadchne - uvídíme lesní zámeček (dnes sídlo lesní správy) uprostřed udržovaného lesoparku se vzrostlými starými cizokrajnými stromy, převážně jehličnany. Na okraji parku spatříme krásný lesní rybník se dvěma ostrůvky. Zámeček s lesoparkem a rybníkem založili Rohanové a již od 16.století zde byla obora. Po prohlídce si můžeme odskočit ještě asi 300 m dolů lesní cestou (směrem k Lomnici nad Popelkou) a osvěžit se v městském koupališti. Pak se vydáme buď zpět k restauraci, kde máme zaparkované auto, nebo dolů do Lomnice nad Popelkou na vlak či na autobus.

 

 

Tip č.7 :  Hruboskalsko (asi  14 km)

 

  (Lázně Sedmihorky – zámek Hrubá Skála – Kopicův  statek – hrad Valdštejn – Lázně Sedmihorky)

 

  Výchozí bod je v lázních Sedmihorky (asi 3 km od Turnova), kam se dopravíme autem, vlakem nebo autobusem. Ze  Sedmihorek se vydáme po zelené značce vzhůru do kopce – po levé straně v zatáčce cesty míjíme samostatné skalisko, skalní věž Osudová“ – opodál po pravé straně se nachází „jeskyně sv.Prokopa“ se sochou = historická památka z doby panství Valdštejnů na Hrubé Skále r. 1735 – pokračujeme k Zámecké rokli“, po levé straně máme řadu skalních útvarů a mezi stromy nad skalisky již prosvítá část hradeb zámku Hrubá Skála – vejdeme do „Zámecké rokle“  a na konci po levé straně projdeme „Myší dírou“ = úzkou chodbou mezi skalisky a stoupáme po schodech přímo k zámku Hrubá Skála. Odtud se vydáme společně po červené, modré a žluté a asi po 100 m odbočíme doprava po žluté- asi po 50 m si odskočíme  vpravo k „Adamovu loži“ – vrátíme se zpět a pokračujeme po žluté, asi po 500 m dojdeme k „Zámecké vyhlídce“ s výhledem na zámek Hrubá Skála – pokračujeme po žluté a  asi po 200 m je „Mariánská vyhlídka“ – od ní sejdeme po dřevěném schdišti dolů k „Horolezeckému hřbitovu“ – scházíme opět dolů, po pravé straně míjíme skalní útvary a pokračujeme chůzí dolů lesním údolím až k rozcestí s modrou značkou u „Antonínova pramene“. Vydáme se dále po žluté, která vede společně  s modrou doleva podél pramenů s kamennými podstavci s vytesanými letopočty = pramen „Barbara“ 1852, pramen „Antonínův“ 1839, pramen „Josefův“ s dřevěnou plastikou sedícího poustevníka Josefa – asi po 200 m se žlutá s modrou dělí a my se vydáme dále po modré rovně (žlutá odbočuje doprava) – míjíme další pramen – pramen „Kořenského“ po pravé straně a kousek odtud po pravé straně uvidíme skalní věž „Kapelník“, po obou stranách míjíme skalní útvary – stoupáme po strmém železném schodišti ke skalnímu útvaru „Pod sfingou“ – sestoupíme strmým železným schodištěm ke skalnímu útvaru „Čertova ruka“, který však příliš neuvidíme vzhledem k vysokým stromům – poté nás čeká asi nejtěžší úsek naší dnešní cesty = dlouhé a strmé stoupání na „Janovu vyhlídku“. Odtud pokračujeme asi 0,5 km a dostaneme se na rozcestí s červenou = tj. Zlatou stezkou Českého ráje. Odbočíme vlevo a společně červená s modrou nás dovede asi po 500 m k odbočce na Kopicův statek (po pravé straně) – ke statku pokračujeme po modré asi l km a přijdeme k samotě „Kopicův statek“ z r.1787 (státní památka). Kolem statku vykonáme okružní prohlídku, nachází se zde skalní galerie = sochy a obrazce vytesané ve skalách panem Kopicem ve 20.letech minulého století – poté se vrátíme od Kopicova statku po modré zpět na rozcestí s červenou značkou, dáme s vlevo a pokračujeme asi 1 km po červené ke skalnímu hradu Valdštejn. Odtud odcházíme dolů po žluté značce a jdeme chvíli souběžně po silnici a asi  po 300 m žlutá odbočuje doprava ke skalním útvarům a asi po 500 m sestupujeme strmým srázem opět na silnici. Asi po 500 m u lesního rybníčka odbočíme vpravo po žluté na dřevěné schůdky, které nás po chvíli dovedou na rozcestí s modrou, kterou už známe z předchozího pochodu (prameny), vydáme se vlevo po modré a asi po 200 m opět míjíme prameny Josefův, Antonínův a Barbara, dojdeme opět k rozcestí „U Antonínova pramene“. Poslední úsek cesty 1 km dojdeme mírným klesáním po modré až do Sedmihorek k místu začátku naší cesty.      

 

Tip č.8 :     Podkostecko - (asi 9,5 km)

(Sobotka - Osek – Vesec u Sobotky – Vesecký Plakánek – hradiště Poráň – Střehom – Osek – Sobotka)

 

Naše putování začneme v Sobotce, kam se dopravíme autem, vlakem nebo autobusem. Pokud přijedeme autem, můžeme ho nechat na některém z parkovišť (neplacené). Pěšky se pak vydáme směrem k vlakovému nádraží, kde přejdeme železniční přejezd, mineme několik domů a ocitáme se ve vsi Osek. Zde si můžeme prohlédnout několik zajímavých roubených staveb a zejména nádhernou dřevěnou zvonici na místním hřbitově. Až sejdeme na náves, dáme se vpravo neznačenou polní kamenitou cestou směrem na Vesec u Sobotky. Cesta nás povede vzhůru do kopce mírným stoupáním až po 1 km staneme na náhorní plošině, kde se náchází polní letiště. Pokud budeme mít štěstí na počasí, uchvátí nás nádherné výhledy na všechny světové strany - uvidíme Humprecht, Trosky, Vyskeř, v dálce Ještěd, i blízké obce Vesec u Sobotky, Nepřívěc, Osek. Poté se vydáme klesající cestou asi 1 km až dojdeme do Vesce u Sobotky. Je to památkově chráněná vesnická rezervace s řadou staveb lidové architektury, převážně roubených. Ve vsi se natáčelo mnoho pohádek, filmů i dokumentů. Po prohlídce vesnice se vydáme po modré turistické značce dolů do Veseckého Plakánku. Je to lesní kaňon z obou stran obklopený pískovcovými skalami. Při vstupu do kaňonu si po levé straně všimneme dnes již bohužel zarostlých pozůstatků skalního mlýna – do skály vytesaných základů stavby, žlab, kterým tekla voda na mlýnské kolo a vytesané lůžko pro jeho osu, záseky pro trámy stropu a podlahy patra mlýna. Je to unikátní technická památka. Našla se iniciativní skupina lidí, která chtěla pořídit zmenšený otáčivý model vodního kola, vyčistit náhon a znovu do něj zavést vodu. Bohužel nepochodili u úředníků správy CHKO, neboť by to prý znamenalo nežádoucí zvýšení návštěvnosti (?!). Po prohlídce zbytků mlýna pokračujeme dál po stezce, a asi po 100 m spatříme po pravé straně pravidelné bloky pískovcových skal s ostrými hranami. Jedná se o opuštěný pískovcový obecní lom, ve kterém se těžil kámen na stavby základů veseckých stavení. A nyní máme dvě možnosti : 1. možnost – pokud nejsme příliš zdatní, pokračujeme dále po cestě, až dojdeme na rozcestí s Kosteckým Plakánkem. 2. možnost – pokud si troufáme a jsme zdatní, vyhledáme po pravé straně cesty nejsnazší výstup vzhůru na náhorní plošinu – bývalé hradiště Poráň. Naskytne se nám pohled na rovinatou plošinu, obklopenou převážně listnatými stromy, po okrajích chráněnou svislými skalisky. Na této náhorní plošině bylo již ve starší době železné vybudováno opevněné hradiště lidu popelnicových polí a poté znovu Slované v 7.století n.l. na tomto místě vystavěli hradiště s mohutnou hradbou s dřevěnou konstrukcí. V dnešní době se zde nachází louka a pole, ale přesto na nás v tomto magickém místě dýchne kus dávné historie. Poté musíme opět vyhledat po okrajích bývalého hradiště vhodný sestup dolů na cestu Veseckým Plakánkem. Po chvíli dorazíme na rozcestí s Kosteckým Plakánkem. Dáme se vlevo dolů po žluté turistické značce směrem ke vsi Střehom. Asi po 100 m po levé straně cesty uvidíme kamennou studánku s dřevěnou sochou a dřevěným zábradlím. Jedná se o studánku s názvem Roubenka, kterou kdysi velmi často navštěvoval sobotecký spisovatel a básník Fráňa Šrámek a zde sbíral inspiraci pro svá díla. Pokračujeme dál po žluté, až dojdeme k několika osamělým stavením, která míjíme a asi po 0,5 km dojdeme do vsi Střehom. Jedná se o památkově chráněnou vesnickou rezervaci s několika roubenými stavbami Určitě nejznámější je střehomský mlýn, který si zahrál mimo jiné i v nejoblíbenější pohádce „S čerty nejsou žerty“ a byl domovem mlynáře Petra Máchala (herec Vladimír Dlouhý). Ve Střehomi můžeme navštívit nově otevřenou hospůdku a zde se posilnit na další cestu (otevřeno v sezóně denně, mimo sezónu jen o sobotách, nedělích a svátcích). Ze Střehomi se pak vydáme po zpevněné cestě směrem na Osek, kam dojdeme asi po 2 km. Z Oseka je to již kousek do Sobotky, kde máme zaparkované auto nebo můžeme sednout na vlak či autobus.

 

 

Tip č. 9/A :

Naučná stezka Podtrosecká údolí – trasa A (asi 15 km)

(Borek pod Troskami – Rokytnický rybník – Vidlák – Věžák - Podsemínský mlýn - Nebákovský mlýn – hrad Trosky – Rovensko pod Troskami)

Podtrosecká údolí je souhrnný název pro malebná údolí Želejovského potoka a říčky Žehrovky se soustavou rybníků, lemovaných pískovcovými skalami, s loukami a borovými lesy, s výskytem mnoha rostlin a živočichů. Proto byla oblast v roce 1999 vyhlášena přírodní rezervací. Na 10 zastavení nás seznámí s přírodou, geologií a historií oblasti.

Výlet začneme v Borku pod Troskami, kam se dopravíme autem, autobusem nebo vlakem. Borek pod Troskami leží při silnici mezi Jičínem a Turnovem s autobusovou a vlakovou zastávkou. V Borku pod Troskami nesmíme vynechat prohlídku „Muzea motocyklů“ - v tomto muzeu se nachází unikátní sbírka historických motocyklů, které se vyráběly a brázdily v hojném počtu české i světové silnice v 30.-70.letech minulého století. Stálá expozice skýtá více jak 80 exponátů. Po prohlídce muzea se vydáme po žluté turistické značce a asi po 1 km dojdeme k prvnímu rybníku – Rokytnickému, hned za ním se nachází menší rybník Hrudka. Pokračujeme dále po žluté a asi po 1,5 km dojdeme k rybníku Vidlák. Zde se nachází vyhlášená restaurace s pestrým jídelníčkem, venkovní posezení a stánek s dalším občerstvením. V rybníku se skalnatou kulisou je příjemné vykoupání. Rybník Vidlák si „zahrál“ v nejznámějším filmu Jak dostat tatínka do polepšovny“ - do Vidláku vletí na babetě pošťák v podání Petra Nárožného.

Od Vidláku se dáme stále po žluté, až asi po 1,5 km dojdeme k dalšímu známému rybníku Věžák. Tento rybník si dokonce „zahrál“ v několika filmech - „Jak dostat tatínka do polepšovny“ (rybník Věžák a skála nad rybníkem se objeví ve scéně, kdy Jana Preissová jedno ráno objeví malého Vaška s tátou na skále). Na témže místě v pohádce „Princ Bajaja“ rozmlouvá princ se svým koněm. Věžák dále můžete vidět v pohádceZlatá princezna“. Ve filmu „j“ pak na Věžickém rybníku pluje vypravěč na lodičce a nad rybníkem pláče nevěsta v bílém. Skokem ze skály do rybníku zakončí Jarmila svůj život. Na břehu rybníka stojí v současné době objekt Informačního centra CHKO Českýráj, kde můžeme získat spoustu zajímavých informací, prospekty a další materiály.

Od Věžáku se vydáme stále po žluté asi 1 km k rozcestí „U Přibyla“ ( je to rozcestník několika turistických cest a cyklotras). Zde opustíme žlutou značku a pokračujeme po červené asi 1 km k Podsemínskému mlýnu s rybníkem. Mlýn již dnes není v provozu, ale ze všech mlýnů na Žehrovce je nejzachovalejší. Není ale bohužel veřejnosti přístupný. Podsemínksý mlýn a rybník se rovněž objevily v několika filmech – „Jak dostat tatínka do polepšovny„ (otec se synem na kolech přejíždějí kamenný most pod mlýnem). Kamenný most u mlýna si také zahrál v rozverné pohádce „O uloupené divožence“, cesta mezi mlýnem a hlavní silnicí posloužila i k dalším záběrům v tomto filmu. Podsemínský mlýn se objevil i ve filmu „Kletba bratří Grimmů“.

Od Podsemína jdeme dál po červené a asi po 2 km dojdeme k dalšímu bývalému mlýnu s rybníkem – Nebákovskému, dříve známému jako Vlkův mlýn. Na jeho hrázi stojí restaurace, kde se můžeme občerstvit. U hráze se náchází také travnatá pláž, v horkých dnech je zde velmi příjemné koupání. Od Nebáku pokračujeme stále po červené a čeká nás asi nejtěžší úsek cesty – postupné stoupání asi 3 km k hradu Trosky. Po cestě ještě projdeme osadou Žďár, mineme veřejné tábořiště Svitačka, a pokud nás nebude zajímat v Troskovicích známé „Muzeum panenek a medvídků“, dojdeme až na hrad Trosky. Tuto dominantu Českého ráje není třeba podrobněji představovat. Jen upozornění na možnost občerstvení v restauraci u hradu nebo v hotelu pod hradním parkovištěm.

Po prohlídce hradu se vydáme tentokrát po modré turistické značce směrem k Borku pod Troskami a asi po 2,5 km příjemným klesáním dojdeme k začátku naší dnešní cesty.

 

Tip č. 9/B :

Naučná stezka Podtrosecká údolí – trasa B (asi 11 km)

( Vidlák – Věžák - Podsemínský mlýn - Nebákovský mlýn – hrad Trosky – Vidlák)

Podtrosecká údolí je souhrnný název pro malebná údolí Želejovského potoka a říčky Žehrovky se soustavou rybníků, lemovaných pískovcovými skalami, s loukami a borovými lesy, s výskytem mnoha rostlin a živočichů. Proto byla oblast v roce 1999 vyhlášena přírodní rezervací. Na 10 zastavení nás seznámí s přírodou, geologií a historií oblasti.

Zkrácenou trasu Podtroseckým údolím začneme u rybníka Vidlák, kam se dopravíme autem po silnici z Borku pod Troskami. Auto necháme na parkovišti před místní restaurací. U Vidláku se nachází vyhlášená restaurace s pestrým jídelníčkem, venkovní posezení a stánek s dalším občerstvením. V rybníku se skalnatou kulisou je příjemné vykoupání. Rybník Vidlák si „zahrál“ v nejznámějším filmu Jak dostat tatínka do polepšovny“ - do Vidláku vletí na babetě pošťák v podání Petra Nárožného.

Od Vidláku se dáme stále po žluté, až asi po 1,5 km dojdeme k dalšímu známému rybníku Věžák. Tento rybník si dokonce „zahrál“ v několika filmech - „Jak dostat tatínka do polepšovny“ (rybník Věžák a skála nad rybníkem se objeví ve scéně, kdy Jana Preissová jedno ráno objeví malého Vaška s tátou na skále). Na témže místě v pohádce „Princ Bajaja“ rozmlouvá princ se svým koněm. Věžák dále můžete vidět v pohádceZlatá princezna“. Ve filmu „j“ pak na Věžickém rybníku pluje vypravěč na lodičce a nad rybníkem pláče nevěsta v bílém. Skokem ze skály do rybníku zakončí Jarmila svůj život. Na břehu rybníka stojí v současné době objekt Informačního centra CHKO Českýráj, kde můžeme získat spoustu zajímavých informací, prospekty a další materiály.

Od Věžáku se vydáme stále po žluté asi 1 km k rozcestí „U Přibyla“ ( je to rozcestník několika turistických cest a cyklotras). Zde opustíme žlutou značku a pokračujeme po červené asi 1 km k Podsemínskému mlýnu s rybníkem. Mlýn již dnes není v provozu, ale ze všech mlýnů na Žehrovce je nejzachovalejší. Není ale bohužel veřejnosti přístupný. Podsemínksý mlýn a rybník se rovněž objevily v několika filmech – „Jak dostat tatínka do polepšovny„ (otec se synem Vaškem na kolech přejíždějí kamenný most pod mlýnem). Kamenný most u mlýna si také zahrál v rozverné pohádce „O uloupené divožence“, cesta mezi mlýnem a hlavní silnicí posloužila i k dalším záběrům v tomto filmu. Podsemínský mlýn se objevil i ve filmu „Kletba bratří Grimmů“.

Od Podsemína jdeme dál po červené a asi po 2 km dojdeme k dalšímu bývalému mlýnu s rybníkem – Nebákovskému, dříve známému jako Vlkův mlýn. Na jeho hrázi stojí restaurace, kde se můžeme občerstvit. U hráze se náchází také travnatá pláž, v horkých dnech je zde velmi příjemné koupání. Od Nebáku pokračujeme stále po červené a čeká nás asi nejtěžší úsek cesty – postupné stoupání asi 3 km k hradu Trosky. Po cestě ještě projdeme osadou Žďár, mineme veřejné tábořiště Svitačka, a pokud nás nebude zajímat v Troskovicích známé „Muzeum panenek a medvídků“, dojdeme až na hrad Trosky. Tuto dominantu Českého ráje není třeba podrobněji představovat. Jen upozornění na možnost občerstvení v restauraci u hradu nebo v hotelu pod hradním parkovištěm.

Po prohlídce hradu se vydáme dál po červené turistické značce příjemným klesáním přes ves Tachov a osadu Kouty, až asi po 2 km dojdeme k Vidláku, počátku naší dnešní cesty.



Tip č.10 :

Naučná stezka Klokočské skály (asi 8 km)

Naučná stezka Klokočské skály vznikla v půvabné krajině přírodní rezervace Klokočské skály v Českém ráji v roce 2015. Návštěvníky seznámí 8 informačních panelů stezky s krajinou pískovcových skalních měst. Trasa vede po turisticky značených cestách členitým terénem se schody a místy po okraji skal. Vlastní naučná stezka je dlouhá 3,7 km, ale protože je atypická, není okružní ani nevede z bodu A do bodu B, musíme se na dvou úsecích vracet stejnou cestou, počítejme tedy s dvoujnásobnou délkou cesty, tedy celkem asi 8 km.

Doporučený výchozí bod: obec Klokočí, před hostincem Pod Průchody, parkování je možné v obci Klokočí, nedaleko autobusové zastávky.

Popis trasy: Naučná stezka začíná v obci Klokočí. Na rozcestí Klokočské průchody se naučná stezka rozděluje do dvou větví, které nejsou vzájemně propojeny. První větev vede po žluté turisticky značené trase kolem jeskyně Postojná přes Zelený důl až k poslední informační tabuli této větve s názvem "Prameny". Druhá větev je vedena po červené turisticky značené trase kolem Lužické poruchy na lokalitu Pánvička až k poslední informační tabuli této větve s názvem "Geomorfologie" a k rozcestí Zdenčina Skála.

Průběh trasy: Putování po naučné stezce začneme tedy v obci Klokočí, u Hostince Pod Průchody. První zastavení má název Tvary a zvětrávání. Od něj se vydáme do kopce mezi skalami, vede nás červená turistická značka. Procházíme Klokočskými průchody (asi 70 metrů dlouhými), kudy ve středověku vedla slezská kupecká stezka.

Dojdeme na rozcestí Klokočské průchody – zde se naučná stezka rozděluje do dvou větví. První větev vede po žluté turistické trase, druhá po červené turisticky značené trase.

Pokračujeme tedy po žluté (směr Postojna, Bělá). Po chvíli klesání vidíme další naučnou tabuli. Má název Reliktní bor. Reliktní bor, původní porost borovice lesní spolu s dubem letním nebo břízou bělokorou. Tyto lesy mají chudší podrost, kterému dominuje brusnice borůvka, brusinka a metlička křivolaká.

Rozcestník nás informuje o přítomnosti dalšího skalního útvaru, tentokrát jeskyně – Postojna. Ta byla využívána už v době kamenné.

Procházíme chladnější oblastí Klokočských skal, tzv. Zeleným dolem, a tomu odpovídá nejen nižší teplota než jaká je nahoře na skalách, ale také skladba rostlin. Roste tu např. kapradina žebrovice různolistá, s níž nás seznámí tabule naučné stezky. Tuto kapradinu jinde v Českém ráji nenajdete.

Zelený důl je i typický vlhčím klimatem. Voda, která naprší na pískovcové skály a vsákne se, zde vyvěrá na povrch ve formě pramenů.

Od zastavení Prameny se vrátíme zpět po žluté na rozcestí s červenou turistickou značkou a vydáme se po ní (směr Zdenčina skála, Záholice). Tato část trasy je lemována spoustou výhledů na okolní krajinu. Kromě obce Klokočí uvidíte Kozákov, Suché skály, Sokol nebo Ještěd.

Zastavení s názvem Kuesta popisuje ukloněnou kru tvořenou pískovci, která je až 60 metrů mocná. Pískovce zvětrávají do skalních věží, z nichž některé jsou vysoké až 35 metrů.

Zastavení Lužická porucha je tektonický zlom, který se táhne od německých Drážďan podél Ještědsko-kozákovského hřbetu. Projevuje se poklesem terénu za Kozákovem nebo deformačními pásky či tektonickými zrcadly na skalách.

Zastavení Brusné stopy nám přiblíží zvláštní zářezy v pískovci, kterých si můžete všimnout nejen v blízkosti naučné tabule. Ty vznikly lidskou činností – obrušováním brusných kamenů do pravidelného tvaru.

Poslední informační tabule má název Geomorfologie a charakterizuje pískovce a útvary v nich – voštiny, skalní věže a jeskyně.

Poslední zastavení této větve se nachází u rozcestí Zdenčina skála. Doporučujeme dojít po odbočce z červené značce až k vyhlídkovému místu Zdenčina skála (1 km celkem).

Poté se vrátíme zpět stejnou cestou na rozcestí Klokočské průchody a odtud do obce Klokočí k výchozímu bodu naší cesty.


 

image
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tip č.11 :

Naučná stezka Kozákov (3 km)

 

Naučná stezka Kozákov vede národní přírodní památkou Kozákov po stávajících turistických a lesních cestách v délce 3 km, začíná a končí u Riegrovy turistické chaty na Kozákově. Seznamuje se sopečnou činností Kozákova, nalezištěm polodrahokamů, Drábovnou, jeskyněmi - úkryty během válek. Nabízí výhledy na Český ráj.

Národní přírodní památka Kozákov, vyhlášená v roce 1985 na ploše 162,83 ha, je významnou lokalitou se zbytky přirozených lesních porostů a květnatých pastvin s roztroušenými stromy a keři. Poskytuje panoramatický rozhled do krajiny. Vrch Kozákov (744 m n. m.) tvoří permská vyvřelina melafyr obsahující drahokamy. Na západním okraji se vyskytují cenomanské pískovce s pseudokrasovými jeskyněmi. Vrcholovou část pokrývá sopečná vyvřelina čedič s olivíny. Na území se vyskytují cenomanské pískovce s pseudokrasovými jeskyněmi.

Trasa naučné stezky vede od Riegrovy chaty na Kozákově po červené turistické značce západním směrem na Drábovnu. Protíná svážnou lesní cestu po vrstevnici a obrací se východním směrem pod Radostnou studánku. Odtud směřuje po modré turistické značce severním směrem k vrcholu Kozákova. V roce 2015 byla na území NPP Kozákov zřízena naučná stezka o 9 zastávkách. Jednotlivé panely zhotovilo Sdružení Český ráj. Zastávky naučné stezky nejsou očíslovány.


 

image

 

Témata jednotlivých zastavení naučné stezky:

1. Geologická mapa - mapa geologické oblasti české křídové pánve, železnobrodského krystalinika a podkrkonošské pánve

2. Archeologie - Drábovna, Babí pec, archeologické nálezy kamenných úštěpků a mincí

3. Reliktní bor - lesní hospodaření na chudých půdách s pískovcovým podkladem

4. Vyhlídka - pohled na Českou křídovou pánev s ohraničením Ještědsko-kozákovského hřbetu

5. Zlom - horotvorná činnost na přechodu pískovcového a čedičového podkladu

6. Suťový les - listnaté porosty na čedičových sutích s bylinným patrem

7. Prvohorní vyvřelina - vulkanická činnost prvohor a vznik drahokamů

8. Radostná studánka - zdroj vody z čedičových sutí s drobnou sakrální stavbou

9. Okraj kráteru - sopečná činnost Kozákova

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

TOPlist