Roubená chalupa "Pod skalami"

PRŮVODCE  PRACHOVSKÝMI  SKALAMI 

(Popis vzniku, historie, významných míst, zajímavostí Prachovských skal

a nejzajímavějších turistických tras a okruhů ve skalách)

 

 

 

1.   Vznik Prachovských skal :

     Prachovské skály do dnešní podoby postupně vytvářel čas, geologické a přírodní síly a zčásti také člověk. Je to původně pískovcová kra o síle 80-120 m, která spočívá na měkkých jílech a slínech, usazených křídovým mořem. Zalilo se do těchto míst před 120 miliony lety a usadilo mohutné vrstvy písku a bahna. Když se asi před 60 miliony lety odlilo do dnešních poloh, vyschly a ztvrdly jeho náplavy v pískovec, jíly a slíny, v písčité slíny a opuky. Následující doba třetihorních sopek a zemětřesení rozlámala pískovcovou tabuli v kry, puklinami pronikla čedičová láva, která vytvořila na povrchu čedičové kužele (Svinčice, Malá Svinčice), některé ztvrdly pod povrchem. Ztuhlé čedičové suky udržely v následujících dobách ledových (počátek před 600.000 lety) prachovskou kru před proudy ledovcových řek, které se hrnuly tímto krajem. Řeky odnesly částečně rozdrcené a neupevněné menší pískovcové kry spolu s bahnem a některými ostatními náplavami a zanechaly tak kru Prachovských skal v dnešní vyvýšené poloze. Ta byla v dobách dalších zemětřesení rozpukána trhlinami, které se rozšířily a vytvarovaly v důsledku proudů vody z častých průtrží mračen, vznikaly tak rokle a údolí (Na vodách, Lahole, Zelená rokle, Točenice, Císařská chodba). Působením větru, mrazu, slunečního žáru a vody zvětrávaly měkčí části usazených pískovců a rozdělily se tak pískovcové bloky ve stěny a dalším zvětráváním se vytvořily bizardní tvary jednotlivých skalních útvarů. Na jižním okraji Prachovských skal podemlely vody měkký podklad pískovcových sloupů, které se naklonily (Šikmá věž, rokle Babinec) nebo se úplně zřítily (balvany, pohřbené v písku a jílech nad Horním Lochovem).

 

2.   Osídlování Prachovských skal :

     Prachovské skály poskytovaly přirozené útočiště člověku již v době kamenné. Osídlenci hledali ve skalách bezpečný útulek pro své rodiny a to jak před dravou zvěří a nepřízní počasí, tak zejména před nepřítelem. Ale i v pozdějších dobách nacházeli lidé útočiště v Prachovských skalách - do labyrintu skalních roklí „V Maštalích“ obyvatelé okolních vsí v dobách ohrožení zaháněli dobytek, v dobách temna se ve skalních jeskyních tajně scházeli čeští bratři, ve válce prusko-rakouské r.1866 zase obyvatelé Horního Lochova přečkali bitvu rozpoutanou na jejich pozemcích poschováváni ve skalním bludišti „Babinec“. I legendárnímu loupežníku Václavu Babinskému zde právě  „Babinec“ poskytl na čas úkryt před spravedlností.

Počátky osídlování :

    První lidé se objevili v oblasti  Prachovských skal asi 10 000 let před n.l.  Byli to lovci, kteří se pohybovali po krajině podle současného stavu zvěře. Postupně se odtud vytratili a patrně následovali zvěř, která v důsledku změny podnebí, které se stále oteplovalo, ustupovala dále k severu. Z této doby pochází i naleziště v jižní části Prachovských skal u Horního Lochova, kde v jeskyních pod převislými skalami byly nalezeny kosti mamutů, nosorožců, divokých koní a jelenů, které byly opracovány lidskou rukou. Nástroje však nalezeny nebyly.

       Po starší době kamenné zůstala tato oblast několik tisíciletí neobydlená.

Mladší doba kamenná :

        Teprve ve 3. tisíciletí př. n. l. přišli noví osadníci, první zemědělci, s vyšší zemědělskou kulturou. Kultura tohoto zemědělského lidu se dělí na tzv. páskovou, volutovou, vypíchanou a lengyelskou podle způsobu ozdob na nádobách a podle provedení ornamentů. Sídliště kultury volutové bylo objeveno v Prachovských skalách na několika místech. Z kultury vypíchané v Prachovských skalách pod převislou skalou u „Šikmé věžě“ byly nalezeny tři ozdobné střepy, vývrtek z mlatu a pazourková šipka. Z kultury lengyelské v Prachovských skalách bylo sesbíráno mnoho odštěpků pazourkových, chalcedonových a rohových v místech za „Fortnou“, a ve „Fortně“ byla nalezena kamenná sekera. Z dalšího období u tzv. skupiny nordické byl v Prachovských skalách nalezen střep s tunelovitým uchem a kamenný klínek . Mladší doba kamenná skončila kolem roku 1900 př. n. l. vynálezem bronzu.

 Doba bronzová a železná :

       Někdy v době bronzové, asi ve 12. stol. př. n. l. pronikaly do této oblasti čeledi velkého národa  popelnicových polí.  Název dostal tento národ podle zvláštního způsobu pohřbívání zemřelých. Mrtvé spalovali na žárovištích, z popela vyplavili nedopálené kosti a srovnali do větší nádoby (popelnice) spolu s nějakým šperkem a přikryli mísou. Vedle postavili nádoby s jídlem, vše uložili v mělké jamce a zarovnali zemí. Takto vznikla rozsáhlá pohřebiště. Prachovské skály a okolí bylo obýváno těmito lidmi asi po tisíc let a osídlení bylo zřejmě dosti husté, soudě podle četných nálezů keramiky, zejména v severní polovině skal. Na ploše asi 3 km2 je směstnáno 7 zaniklých vsí a osad nebo hradišť, 6 pohřebišť, a další ojedinělá místa.  Největší z osad bylo zřejmě hradiště na „Starém hrádku“ a sídliště „Na vrších“, v „Kocourníku“ a na „Bukovině“. Zejména na „Starém hrádku“ žil lid slezskoplatěnický zřejmě velmi dlouho. Nejmladší pohřebiště slezsko platěnické se vyskytuje „Na rovince“, příslušné sídliště bylo patrně i v Horním Lochově.  První vlna lidu popelnicových polí je nazývána lid kultury lužické z mladší doby bronzové (asi 1200 - 900 let př. n.l.), druhá vlna, spadající až do doby železné, je lid kultury slezskoplatěnické (asi 900 -200 let př.n.l.).

  Keltové :

      Ve starší době železné asi od 2. století př.n.l. se objevují v této oblasti silné kmeny - keltové, jejichž nějaké hroby se zřejmě vyskytují na pozemcích obce Horního Lochova. Na pozemku „Za hájem“ bylo při drenážování nalezeno půl laténské nádoby a na tomtéž pozemku při melioračních pracích roku 1925 byl nalezen kompletní dvojdílný rotační mlýnek k semílání mouky pocházející z 1.století př.n.l.(uložený v jičínském muzeu). Tyto nálezy svědčí o tom, že se v těchto místech kdysi pravděpodobně nacházela keltská vesnice. .

 Příchod Slovanů :

   Asi od r.450 n.l. se začaly do Čech stěhovat z východu Slované. Jedním z těch větších a významných slovanských kmenů byli Charváti, kteří sídlili při horním toku Jizery a obývali asi od 6.stol n.l. i oblast Jičínska a Prachovských skal. Starší slovanské sídliště existovalo ve skalním bludišti Prachovských skal na „Starém hrádku“.

       Teprve na počátku středověku sídla a osady ve skalách postupně zanikaly a byly nahrazeny osadami zakládanými mimo území skal. (Lochov, Prachov, Pařezská Lhota, Maršov, Blata).

 

3.   Počátky turistiky a horolezectví :

    Spadají do první poloviny 19. století. Nejlepším znalcem Prachovských skal byl profesor jičínského gymnázia, velký propagátor turistiky, Antonín Vánkomil Maloch, který vzbudil zájem i u svých kolegů, např. Františka Lepaře. Pro rozvoj turistiky v Prachovských skalách byl rozhodující výlet, který 1. června r.1879 podnikl na pozvání profesora Antonína Vánkomila Malocha spoluzakladatel Klubu českých turistů Vojta Náprstek. Ve skupině 24 lidí, kteří se s ním vypravili 31.května z Prahy vlakem do Jičína, byli mj. básník  Jaroslav Vrchlický, přírodovědec prof. B.Bauše, zoolog F.Vejdovský, členky Klubu amerických dam a nakladatelé bratři Šimáčkové a další.  Přenocovali v Jičíně v tehdejším hotelu Hamburk a druhý den ráno 1. června vyjeli na dvou žebřiňácích tažených koňmi do Horního Lochova, odkud se vydali pěšky do skal. Po celodenním výletě se vrátili zpět do Horního Lochova kde povečeřeli a na žebřiňácích se vrátili za tmy zpět do Jičína. Kouzlo skalního města je mimořádně nadchlo, bratři Šimáčkové pak propagovali Prachovské skály v časopisech Světozor, Zlatá Praha a v Českých novinách. V témže roce začali jičínští občané a hlavně studenti gymnázia vytyčovat, upravovat a značit  první turistické trasy ve skalním labyrintu za podpory majitelů pozemků - šlechtické rodiny Schliků, zejména majitele panství Ervína hraběte Schlika.

    Klub českých turistů byl založen roku 1888 v Praze. Vůdčí osobností vzniku jičínského klubu se stal školský rada František Lepař a profesor Karel Štětina. Od založení klubu turistům vycházel vstříc hraběcí rod Schliků, majitelů Prachovských skal. Zejména František Schlik, jeho syn Jindřich a nejstarší Jindřichův syn František.

    Úkolem odboru bylo především vytvářet příznivé podmínky pro milovníky přírodních krás, aby mohli poznávat Jičínsko a zvláště Prachovské skály. Na prvním místě bylo nutné provést úpravu a značení cest. Hned po založení jičínského klubu byla ustavena sekce pro Prachovské skály a značkovací skupina. První mapku nakreslil a vydal Zdeněk Lepař. Vyšly i tištěné průvodce (Vladislav Lepař: Prachovské skály u Jičína, 1893, Okolí jičínské, 1898, Smolař a Štětina: Průvodce po Jičínsku, 1906).Velkou pomoc rozvoji turistiky v Prachovských skalách poskytl hrabě Ervín Schlik, který dal v Zelené rokli postavit letní restauraci s názvem “U Sklípku”. Byla slavnostně otevřena 15.8.1886.

     Nedělní odpoledne bylo nejvhodnější dobou pro výlety jičínských spolků - Sokola, Občanské besedy, Řemeslnické besedy atd. Často se vyrazilo s plnou parádou, i s praporem, v krojích, ba i s hudbou, pokud na ni ve spolkové pokladně bylo.

    Počátky dopravy turistů do skal :

Od roku 1898 vyjížděl z Jičína každé nedělní odpoledne od pomníku na Letné třikrát (v hodinových intervalech) turistický omnibus pro 7 – 9 osob tažený párem koní do Horního Lochova k dnešnímu Hotelu Pod Šikmou věží (zde byl původní vstup do Prachovských skal až do roku 1936) - a navečer se zase třikrát s turisty vracel do Jičína.

Od roku 1900 měl Klub českých turistů v Jičíně licenci na dopravu.

První turistickou poptavárnu zřídil odbor KČT ve Vítkově lékárně. Tam bylo možné zakoupit mapku, vyžádat si průvodce či najmout turistický omnibus.

V roce 1936 byla vybudována bezprašná silnice z Jičína přes Holín na Prachov až k Turistické chatě, kde bylo zřízeno parkoviště a vybudovány i benzínové pumpy (ty zde již nestojí). Parkoviště bylo vybudováno i u hotelu Český ráj. Veškerý turistický provoz se prakticky úplně přesunul z Horního Lochova na Prachov, kde byl vybudován hlavní vstup do skal a pokladna.

 

    Počátky ubytování :

S rozvojem turistiky byla i poptávka po ubytování. První letní hosté pobývali na statcích v Horním Lochově, např. u hospodářů p.Hakena nebo p.Briksího. Později dal František Lepař zřídit první noclehárny v Jičíně a na Klechnici. V červnu 1901 byl postaven stavitelem Holečkem penzion v Horním Lochově – dnešní “Hotel pod Šikmou věží”. V roce 1922 postavil pan Rudolf Krýž penzion dole pod Prachovem a pan František Khűn vystavěl nahoře na Prachově hotel “Český ráj”. Koupil dokonce modrý autobus Praga a návštěvníky vozil z nádraží v Jičíně do Prachovských skal. Hotel zde již nestojí, vyhořel v roce 1977 a byl zbourán, dnes je na jeho místě parkoviště. V roce 1921 zanikla letní Schlikova restaurace v Zelené rokli. V roce 1924 byla otevřena “Turistická chata” v samém centru skal, stojící dodnes. V roce 1935 postavil arch. Jaroslav Stejskal pro Jana Košíčka, tehdejšího nájemce Turistické chaty, moderní parkhotel “Skalní město”, nejmodernější ubytovací a stravovací zařízení v Českém ráji. V roce 1936 byla vybudována bezprašná silnice z Jičína přes Holín na Prachov až k Turistické chatě, kde bylo zřízeno parkoviště a vybudovány i benzínové pumpy (ty zde již nestojí). Parkoviště bylo vybudováno i u hotelu Český ráj. Veškerý turistický provoz se prakticky úplně přesunul z Horního Lochova na Prachov, kde byl vybudován hlavní vstup do skal a pokladna.

    Horolezecký sport se v Prachovských skalách provozuje od r.1904, první výstup se datuje ze dne 4.10.1907, kdy čtyři členové Lezeckého spolku Prachov zdolali skalní věže tzv. Mnicha (ve skalní skupině Modlitba skal). Rozvoj horolezectví začal v roce 1924, kdy byl založel Český klub alpinistů v Praze, v Prachovských skalách se začalo s prvními cvičitelskými kursy. Později vznikaly i horolezecké průvodce (knižně) s popisem skal a obtížností výstupů.

    V roce 1933 byly Prachovské skály vyhlášeny  přírodní rezervací, v roce 2002 byly začleněny do Chráněné krajinné oblasti Český ráj a v říjnu 2005 byl Český ráj  vyhlášen mezinárodním geoparkem.

 

4. Jeskyně v Prachovských skalách :

  V Prachovských skalách je zmapováno celkem 57 jeskyní. Drtivá většina z nich je nepřístupných veřejnosti, některé z důvodu ochrany přírody a krajiny (např. Lachmanova jeskyně, Kladivo, Hadí jeskyně a další), většinou však z důvodu bezpečnosti – vstup je bezpečný pouze zkušeným speleologům. Ve skalách se vyskytují dva typy jeskyní – suťové jeskyně a jeskyně puklinovo-rozsedlinové. Nejvíce jeskyní (15) se nachází ve skalním bludišti Babinec, kde se také vyskytuje nejdelší jeskyně Prachovských skal - “Hadí jeskyně” o délce 46 metrů. Druhá nejdelší je rozsedlinová “Pařezská jeskyně” dlouhá 34 metrů. Zajímavostí je puklinovo-rozsedlinová “Jeskyně na Svinčici” o délce 20 metrů, která je zimovištěm vzácných netopýrů – vrápenců.. Jeskyně V Prachovských skalách jsou tzv. pseudokrasové, nevyskytují se zde charakteristické krápníky typické např, pro Moravslý kras. Jsou však významné a ojedinělé výskytem tzv. “kořenových krápníků”. Ty vznikají z kořenů, které se proderou do jeskyně a voda spolu s minerály z nich vytvoří pozoruhodné útvary.

 

5.  Muzeum přírody Českého ráje na Prachově :

     Nachází se v Turistickém centru Český ráj na Prachově blízko hlavního vstupu do skal.  S jeho výstavbou bylo započato v roce 2002. Byla otevřena výstavní místnost muzea se stálou expozicí přírody Prachovských skal, Českého ráje a Jičínska. Součástí muzea je také přilehlá minibotanická a zoologická zahrada. Návštěvníci zde najdou celou řadu různých dřevin, záhony léčivých rostlin a kulturních  plodin, vřesoviště - vše doplněno jmenovkami v několika cizích jazycích. Z fauny zde nacházejí útočiště drobní živočichové, slepýši, a pod. Úspěšně se zde množí také skokani, objevují se i užovky obojkové. V několika zdejších jezírkách žijí karasi stříbrní, drápatky vodní, čolek obecný a horský, rostou zde i vodní a bahenní rostliny. Pro zábavu dětem tu vznikla i nádrž pro vodní želvy, výběh pro suchozemské želvy a chovají zde i králíky a morčata. Muzeum přírody organizuje i různé soutěže, tématické výstavy, přednáškové akce nebo výpravy za přírodou Prachovských skal. Otevírací doba v turistické sezóně denně od 10,00 do 16,00 hodin. Vstupné : dospělí 25,- Kč, děti 15,- Kč, rodinné vstupné 60,- Kč (2 dospělí + 2 děti).

 

6. Vstupy (výchozí body) do Prachovských skal :

      Skalní labyrint Prachovských skal  ohraničují podle světových stran :

n   od severu obec Pařezská Lhota

n   od jihu obec Horní Lochov

n   od východu obec Prachov

n   od západu osada Maršov

     Hlavní (placený) vstup do skal je od východu u obce Prachov  -  z Turistického centra Český ráj, další pokladna se nachází v samém centru skal u Turistické chaty.  V turistické sezóně otevřeno denně od 9,00 do 17,00 hodin.

 

  7.  Stravování, občerstvení :

·      Turistické centrum Český ráj - Prachov (restaurace,kiosky)

·      Hotel „Pod Šikmou věží“ - Horní Lochov

·      Parkhotel „Skalní město“

·      Turistická chata - u druhého placeného vstupu v centru skal (restaurace, kiosek)

 

 8.  Vyhlídky - přístupné :

Českého ráje – nejkrásnější vyhlídka, z níž je možno shlédnout  velkou část oblasti Český ráj , dříve se jmenovala “Hraběnčina vyhlídka”        

Ervínův hrad - mohutný skalní masiv, pojmenovaná podle tehdejšího majitele panství a skal hraběte Ervína Schlika

Hakenova -  pojmenovaná podle profesora a archeologa skal Josefa Hakena, rodáka z Horního Lochova

Hlaholská -  pojmenovaná na počest  pražského pěveckého sboru „Hlahol  pražský“, který sem r. 1887 uspořádal velkolepý výlet

Křížkovského -  jméno dostala podle pěveckého sboru „Křížkovský“ z Prahy, který navštívil skály 16.3.1930 a na vyhlídce zazpíval.  Na tuto událost je na vyhlídce pamětní deska . Dříve se vyhlídka jmenovala „První pohovka“ nebo také „Kanapé I“.

Míru -  název dostala v r. 1947 na počest ukončení 2. světové války. Dříve se jmenovala „Vyhlídka Dr. Edvarda Beneše“.

Pechova -  pojmenovaná podle předsedy  Klubu českých turistů v Jičíně a prokurátora kraj ského soudu JUDr. Emanuela Pechy.

Rumcajsova -  jméno nese podle pohádkové postavičky V.Čtvrtka - loupežníka Rumcajse

Seifertova -  pojmenovaná podle politika Augustina Seiferta, jičínského rodáka, který byl předsedou krajanského spolku „Jičín v Praze“

Skautská -  pojmenovaná na počest skautů, kteří pomáhali budovat cesty ve skalách.V 50. letech byla přejmenována na “Pionýrskou vyhlídku”. V roce 1980 byl název změněn na ”Půvabnou vyhlídku”. Od roku 1990 nese opět název “Skautská vyhlídka”

Šikmá věž -  název nese podle nakloněné skály, na které se vyhlídka nachází. Dříve se jmenovala „Vítkova vyhlídka“. Byla zprovozněna 19.8.1923. Je z ní nádherný výhled na Jičínskou kotlinu, vrchy Zebín a Veliš.

Schlikova -  nese jméno hraběcí rodiny Schliků, majitelů Prachovských skal

Všetečkova -  pojmenovaná podle Phdr.Jakuba Všetečky, profesora jičínského gymnásia, zakladatele Klubu českých turistů v Jičíně a propagátora turistiky v Prachovských skalách.

 

9.  Vyhlídky - dnes nepřístupné, zrušené  nebo zaniklé:

Architekta Stejskala - pojmenovaná po inženýru Stejskalovi, architektu hotelu „Skalní  město”.   Nacházela se nad koupalištěm“U Pelíška“po pravé straně Pelíškova dolu

Kanapé II. - zvaná též „Smíchovna“ nebo také “Druhá pohovka” nacházela se za  vyhlídkou „Kanapé I.“ (dnes vyhlídkou „Křížkovský“)

Kazatelna -  skalní útvar u „Liščích kotců“ s bývalou vyhlídkou

Lepařova - pojmenovaná podle dr.Vladislava Lepaře, profesora jičínského gymnasia a propagátora skal. Dnes vyhlídka uzavřena pro veřejnost z důvodu ochrany přírody. Nachází se nad Javorovým dolem u Starého hrádku. Dříve se jmenovala "Vyhlídka z Hrádku".

Malochova - jméno dostala na počest profesora jičínského gymnásia Antonína Vánkomila Malocha , který pozval r.1879 do skal Vojtu Náprstka s jeho početnou družinou a přispěl tak velkým dílem k  rozvoji turistiky v Prachovských skalách.  Nacházela se při cestě po hřebenu „Nad Fortnou“ mezi Hromovou a Studenou roklí.

Vyhlídka na amfiteatr - Nacházela se na cestě od bývalé Malochovy vyhlídky směrem  ke Studené rokli.

Vyhlídka na Mouřenína a Mouřenín - obě vyhlídky se nacházely v partii skalních věží  v oblasti „U Mouřenína“.

 

10.   Významná a zajímavá místa :

Hlava obra - nachází se ve Fortně, vytesaná do velkého balvanu ležícího na zemi, je  výtvorem žáků hořické kamenické školy. Podle pověsti patřila mnichovi, který v těchto místech kdysi číhával v podvečer na selky jdoucí z trhu. Na jedné ze svých číhaných za trest zkameněl..

Jelení hlava - ve Fortně vytesaná hlava jelena s nápisem přípomíná, že r.1886 zde byl zastřelen poslední jelen v Prachovských skalách Františkem Kazdou z Horního Lochova z usedlosti č. 1.                         

Lepařův památník - pomník s deskou věnovaný prof. jičínského gymnasia  dr.Vladislavu Lepařovi, propagátorovi skal a autorovi prvního turistického průvodce vydaného r. 1883.. Pomník byl postaven roku 1936.

Pamětní deska V.Náprstka - nachází se ve Fortně a připomíná návštěvu Vojty Náprstka  v r.1879, zakladatele turistiky v Čechách.

Pařez - nemovitá kulturní památka - zříceniny skalního hradu pod vsí Pařezská Lhota, původně nazývaný „Husí nůžka“. Stával na pískovcovém bloku, který se podobal pařezu. Dochováno několik skalních místností, zbytky věže a obvodových hradeb. Byl založen v polovině 14.století a zanikl za husitských válek 1421-1424. Opuštěný se později stal obydlím chudinya také jej obývaly loupeživé bandy. Zříceninu vlasnili později bratříi Matoušové z Mladějova, kteří ji v 18. století prodali hraběti Schlikovi. V bývalé věži byly nalezeny české groše z doby krále Václava IV.

Pelíšek - dnes kopie dřevěné plastiky poblíž lesního koupaliště „U Pelíška“. Kopii vytvořil jičínský výtvarník a sochař Josef Bucek. Originál plastiky zhotovil roku 1939 akademický sochař, malíř a architekt Ladislav Horák. V devadesátých letech tento originál zmizel a byl nalezen ve strouze s uraženým nosem. Byl opraven a vrátil se na své místo. V roce 2006 byl odcizen a již se nenašel. Plastika představuje bájného skřítka Pelíška, dobrého ducha skalního města Prachovských skal. Pelíškova existence vychází z lidových pověstí, které sahají až do dob staroslovanského osídlení. Koupaliště bylo vybudováno r.1938 na styku tří roklí, dnes je boužel mimo provoz zejména z důvodu malého přítoku říčky “Buňky” a nadměrné tvorby zelených řas.

Petroglyfy (skalní rytiny) - nacházejí se v Prachovsdkých skalách na mnoha místech z nejrůznějších období s různými významy. K nejznámějším a nejtajemnějším patří 8 petroglyfů na “Lví věži” ve skalním průchodu Fortna, kde po levé straně ve výšce očí můžeme spatřit vytesaná znamení. Podle pověstí i podle některých badatelů by mohlo jít o loupežnická znamení, která jsou klíčem k ukrytým pokladům. Pravděpodobně se však jedná o znamení, která vyryli kameníci, kteří v 17.století takto označovali místa těžby pískovce. Další teorie hovoří o tom, že tato znamení vytesali vlašští prospektoři, Italové – Benátčané, kteří se od 14. do 18. století vyskytovali v Čechách, zejména v Krkonoších, kde těžili barevné a drahé kovy a drahé kameny. Ti pravděpodobně procházeli i Prachovskými skalami a zřejmě zanechali i vytesané znaky ve skalách. Často užívali symboly kříže, kruhu, čtverce nebo primitivní kresby obličeje, roztažené dlaně či alchymistické baňky.

Pomníky bojů z r.1866 - stojí u silnice před vstupem do skal na Prachově. V roce 1899 je nechal postavit hrabě Ervín Schlik Jsou postaveny na počest vojákům, padlým v těchto místech.dne 29.6.1866 v bojích prusko-rakouské války

Signatura - vytesaná ve skále mezi Schlikovou aVšetečkovou vyhlídkou, připomíná  22.vojenský pluk, který zde  v r.1922 prováděl úpravy cest mezi těmito vyhlídkami.

Zvonička  - malá zvonička nacházející se v lese u hotelu “Skalní město” blízko Seifertovy vyhlídky. Odboru Klubu českých turistů v Jičíně ji v r.1937 věnoval krajanský spolek „Jičín v Praze“. Byla postavena na památku tragické smrti majitele hotelu “Skalní město” Jana Košíčka, který zahynul v květnu 1937 na železničním přejezdu v Libuni, když jel pro syna na vlakové nádraží.  Při slavnostním předání zazvonil na zvon Josef Pařík z Blat. Ten také zhotovil schody z parkoviště u chaty směrem ke zvoničce a k hotelu “Košíček”. V roce 1990 zvon zmizel. Po pěti letech ho někdo odložil u vchodu do hotelu. Pan Košíček (pozn.- vnuk Jana Košíčka a majitel hotelu) ho umístil zpět na zvoničku.

 

Žižkův medailon -u tzv.“Myší díry“ na Denisově cestě je ve skále vytesán kalich na  památku pětistého výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova. Zhotovili jej roku 1924 absolventi hořické kamenické školy.

                                     

11.  Místní názvy  v Prachovských skalách a jejich popis :

Americká sluj - balvanitá rokle, jejíž název připomíná návštěvu pražského „Klubu amerických dam“ při Náprstkově muzeu v roce 1879. Nachází se ve skalním bludišti Babinec, nepřístupná z důvodu ochrany přírody a krajiny.

Babinec - skalnatá rokle na jižním okraji Prachovských skal u Šikmé věže. Nese název podle legendárního loupežníka Václava Babinského, skutečné postavy, který se nějaký čas na tomto místě  ukrýval. Rokle plná bizardních útvarů, nakloněných skalních stěn, převrácených balvanů. Tyto partie vznikly v dávné minulosti, kdy vody podemlely měkký podklad pískovcových sloupů, které se naklonily  nebo se úplně zřítily. Nachází se zde několik jeskyní, např. Americká sluj, Lachmanova jeskyně, Kladivo, Hadí jeskyně, Lví sluj. Ve válečných dobách a dobách nepokojů se sem uchylovali obyvatelé Horního Lochova, mnohdy i s věcmi a dobytkem, aby přečkali nepříznivá období.

Branka - začátek skal (rozcestí) asi 350 m od vstupu do skal od Prachova, zde začínají  první skály a cesta k první vyhlídce.

Brána - lesní území pod pískovcovým vrchem (430 m) severně od skalních věží  „U Mouřenína“

Bratrská modlitebna - jeskyně, kdysi útočiště českých bratří. Nachází se ve skalní průrvě mezi Rumcajsovou a Hlaholskou vyhlídkou, na Masarykově cestě.

Bukovina -  lesnaté a skalnaté území, bývalé starověké sídliště

Císařská chodba -  kaňonovitá průrva, nejmohutnější skalní rokle, získala své jméno  údajně  podle návštěvy rakouského císaře Františka I. dne 9.6.1813 při jeho čtyřdenním pobytu v Jičíně. Císařská chodba má 236 schodů.

Čertova kuchyně -  průchod mezi skalami, kde podle pověsti odpočíval na stromě čert.

Čmelíkova rokle - lesnatá rokle s několika skalními útvary v jihozápadní části skal

Fortna - tajemná úzká chodba nedaleko Šikmé věže s osmi záhadnými znaky vyrytými do pískovcové stěny “Lví věže” (petroglyfy). 

Hadí jeskyně – nejdelší a nejužší jeskyně v Prachovských skalách nacházející se ve skalním bludišti Babinec, nepřístupná. Na konci jeskyně byly objeveny rytiny Josefa Jungmannna a pátera  Antonína Marka z Libuně.

Holý vrch - archeologické naleziště, pohřebiště s nejméně 20 mohylami ve 3 skupinách

Horka - lesnaté území na severozápadě skal

Hromová rokle - lesní rokle, jíž prochází neznačená cesta od rozcestí „Nad Fortnou“  ke koupališti „U Pelíška“.

Hustáč - les, název dostal podle původně hustého lesa nad „Malou Svinčicí“

Javorový důl - tichá dolina, dnes uzavřena pro veřejnost z důvodu ochrany přírody a krajiny

Jeskyně strážce valů - skalní převis,sloužící patrně jako strážní místo u hradištního valu.

Kazatelna - asi 5 metrový skalní útvar u „Liščích kotců“, bývalý vrchol s vyhlídkou. Název dostal podle toho, že se zde v minulosti konaly bohoslužby. Před ní je svah, na kterém poutníci-věřící-seděli

Kocourník -  lesnaté údolí, bývalé starověké sídliště

Kozí hřbet - archeologické naleziště, mohylové pohřebiště ze starší doby hradištní.

Krkaviny - území nad nímž se nachází řada skalních věží, název dostalo podobně jako „Krkavčí skály“ podle výskytu krkavců v této oblasti

Lahole - klidné tiché údolí na severozápadě skal

Lachmanova jeskyně - nachází se ve skalním bludišti Babinec. Je to soustava tří jeskyní. Často se zde v dobách nepokojných ukrývali lidé z okolí, v  nejnižší jeskyni je vyryt letopočet 1715. Jeskyně nese název podle skutečné postavy jménem Lachman. Ten se zde ukrýval před slídícími a pohněvanými panskými úřady. Bylo to v r. 1848, kdy se lid dožadoval zrušení roboty, toužil po národní svobodě, kdy chtěl, aby se dostalo cti také jazyku českému. Bouře visela nad zeměmi císařské říše, v městech se šikovaly národní gardy, vojsko bylo ochotné bojovat za národní práva. Zprávy o událostech rozněcovaly lid, mnoho se četlo,  mnoho nadějí se vzněcovalo. V tom čase putoval ode vsi ke vsi Lachman a kázal prostým lidem, nazývaje se prorokem seslaným s nebe. Ale místo víry a uznání sklízel často jen hrubý posměch. Zanevřel na svět, zmizel z kraje, jakoby se zem po něm byla slehla. Za nějaký čas přišli postrašení občané z Horního Lochova k faráři do Ostružna a žádali ho, aby rychle šel zažehnat zlého ducha, který se prý usídlil v jeskyni u Babince a temným hlasem děsí děti, sbírající v lese jahody. Farář prosbám vyhověl a poslal kaplana. Ten se ozbrojil silnou holí a doprovázen vesničany vydal se k Prachovským skalám proti zlému duchu. Dále však musel postupovat sám, protože nikdo z občanů nechtěl kaplana doprovodit do hrozných míst. Kaplan vnikl do jeskyně, vnikl i do druhé, ale tu spadl otvorem, jehož si nevšiml, do nejnižší sluje. Když se z omráčení vzpamatoval, spatřil Lachmana klečícího na modlitbách. „Odstup ode mne, satane, odstup satane“, stále a stále opakoval muž. Tu kaplan poznal, že se ubohý muž pomátl. Kaplan se vrátil zdráv k netrpělivě čekajícím lidem a vysvětlil jim, jak ubohým je vlastně ten, jehož pokládali za zlého ducha. Vesničané pak často přicházeli ke sluji a pouštěli Lachmanovi otvorem do jeskyně jídlo. Netrvalo dlouho, Lachmana odvezli do pražského ústavu pro choromyslné a tam za několik dní zemřel. Dnes jeskyně nepřístupná  z důvodu ochrany přírody a krajiny.

Lebky - skalní masiv na severu skal pod Pařezskou Lhotou, který tvarem připomíná obrovské lidské lebky

Liščí kotce - původně nazývané Vlčí jámy podle skutečného výskytu těcho zvířat v minulosti

Lví sluj -  úzká chodba u Fortny, pro veřejnost je však uzavřena z důvodu ochrany krajiny.

Malá Fortna - skalní chodba ve středu skal

Malá Svinčice -  čedičový vrch (448 m), bývalý  třetihorní vulkanický  sopouch.

Nad Fortnou - rozcestí několika značených i neznačených  lesních cest

Na horkách - lesnaté území přecházející v louky u Pařezského rybníka

Na rovince - archeologicky významné místo, starověké pohřebiště

Na stájích - rokle na severu skal, jíž prochází značená cyklotrasa i turistická cesta

Na vodách - údolní rokle, v níž na severu v Javorovém dole pramení potok “Buňka “,  který napouští koupaliště „U Pelíška“, v západní částí odtéká k Maršovu a vlévá se za Maršovem do Žehrovky.

Nový Hrádek - pozůstatky valů bývalé slovanské osady, pro veřejnost uzavřeno z důvodu  ochrany přírody a krajiny.

Pařezské vrchy -  kopcovitá lesnatá oblast s řadou skalních útvarů na u Pařezské Lhoty.

Pelíškův důl - údolí od Turistické chaty ke koupališti „U Pelíška“

Plecháč - mohutní skalní masiv, s neznatelnými pozůstatky menšího starověkého opevněného sídla

Přední Moravsko -  název nese toto místo po bývalé osadě založené ve 13.století, vypálena husity v období 1421-1424, poté znovu obnovena, opět zničena po r.1634  v době třicetileté války.

Přední Točenice - údolí jímž prochází turistická značená cesta k Turistické chatě.

Starý Hrádek – náhorní skalní plošina s archeologickými nálezy dokládajícími osídlení tohoto místa několika kulturami – od doby bronzové (nálezy bronzových spon), osídlení Kelty, zbytky slovanského charvátského hradiště ze 7.-11.století n.l. Na konci této náhorní plošiny se nachází bývalá Lepařova vyhlídka. Archeologické naleziště, pro veřejnost uzavřeno z důvodu ochrany přírody.

Studená rokle - temná lesnatá rokle s řadou skalních útvarů.

Svinčice -  čedičový vrch (451 m), vulkanický třetihorní sopouch, bývalý čedičový lom hrabat Schliků, činnost ukončena v r. 1954, dodnes pozůstatky základů.

Šustec - údolí na západě  s několika skalami

U buku - rozcestí několika turistických cest

U kostelíka - oblast nad „Starým hrádkem“, stávala zde menší slovanská svatyně, později údajně i dřevěný kostelíček

U Mouřenína - oblast  na jihovýchodě skal se skupinou skalních věží 

U zabitých - oblast se skalními útvary po levé straně za hlavním vstupem do skal od Prachova. Název dostalo toto místo podle tragédie, která se zde kdysi udála - mohutná skaliska se zřítila a v troskách pohřbila lidi lámající zde kámen.

Vávrova rokle - lesní rokle s řadou skalních útvarů

V maštalích - labyrint skalních roklí asi 300 m severozápadně od koupaliště „U Pelíška“, v dobách ohrožení sem obyvatelé z okolních vsí zaháněli dobytek. Nepřístupné z důvodu ochrany přírody a krajiny.

Zadní Moravsko - název nese toto místo po bývalé osadě založené ve 13.století, vypálena husity v období 1421-1424, poté znovu obnovena, opět zničena po r.1634 v době třicetileté války.

Zadní Točenice -  údolí s množstvím skalních věží ve středu skal

Zelená rokle -  hluboká rokle s množstvím skalních věží a útvarů ve středu skal

 

 12 . Trasy pro maminky s kočárky :

Prachovské skály zrovna nepatří mezi oblasti, kde se s kočárkem dostaneme na všechna místa. Přesto existuje několik cest, kde se dá projet relativně bez problémů.

Především - kočárek  by měl být vhodný na cestování, nejlépe sportovní.. Auto necháme na parkovišti v obci Prachov. Půjdeme po hlavní přístupové cestě, zastavíme u pokladny a zaplatíme vstup (za dítě a kočárek se neplatí).

Asi 200 metrů za pokladnou opustíme značenou turistickou cestu, dáme se nalevo po lesní svážnici, turisticky neznačené. Cesta je udržovaná, přes léto nebývá používaná lesní technikou. Po pravé straně uvidíme první skalní bloky, říká se zde „Na čertově kuchyni“. Vystoupáme na vrchol cesty k rozcestí „ U buku“. Buk tu ale od uraganu Kirill již nestojí. Máme před sebou hustou síť turisticky značených cestiček. Můžeme poměrně pohodlně a s minimálním převýšením projet skalní vyhlídky. Jen před vlastními vyhlídkami je kousek cesty po skále, jinak je tu široká, udržovaná cesta.

 Vyvarujeme se vstupu na schodiště turistických okruhů, tam bychom brzy narazili na neschůdné části, kudy by kočárek neprojel. Chceme-li projít i zde, asi by bylo nejvhodnější použít nějaký nosič na děti a kočárek nechat v autě. Na náhorní plošině s vyhlídkami můžeme strávit libovolně dlouhou dobu, zpátky musíme použít stejnou cestu, jakou jsme přišli.

 

   13. Doporučené turistické trasy :

 

   Malý turistický okruh (asi 2 km) žlutě značený, pro nenáročné asi hodinová procházka. Začíná u Turistické chaty, vede asi 400 m na rozcestí pod Císařskou chodbou. Zde odbočíme napravo po schodišti do úzké skalní rokle. Protáhneme se jeskyní pod balvanem a Myší dírou (upozornění pro plnoštíhlé - šířka mezi skalními bloky je místy pouhých 35 cm !) stoupáme na „Vyhlídku Českého ráje“ (cestou na tzv. Denisově cestě míjíme ve skále vytesaný  „Žižkův medailon“).  Z vyhlídky  můžeme spatřit řadu skalních věží, v dáli pak Trosky, Vyskeř a za dobrého počasí i Ještěd a část Jizerských hor. Přes rozcestí „U buku“ přejdeme na „Vyhlídku Míru“, z níž uvidíme řadu skalních věží  a útvarů skalního města. Z vyhlídky sejdeme k „Císařské chodbě“, kamenným schodištěm sejdeme na dolní konec chodby a vracíme se zpět k Turistické chatě.

 

• Velký turistický okruh (asi 4 km) zeleně značený, náročnější asi 2-3 hodinový výlet.  Začíná rovněž u Turistické chaty a až k rozcestí pod „Císařskou chodbou“ vede spolu se žlutou. Na rozcestí se dáme doleva. Průchodem mezi skalami se dostaneme k výstupu na  „Šlikovu vyhlídku“ s výhledem na Kozákov, kamenným schodištěm překonáme rokli a vystoupáme na „Všetečkovu vyhlídku“. Po dalších asi 400 m nás cesta dovede ke skupině  skalních věží. Mezi  nimi projdeme úzkou štěrbinou na další dvě vyhlídky - „Hakenova“ a  „Rumcajsova“ umístěné blízko sebe. Z nich vidíme  Krkavčí skály, kopec Tábor, zříceniny hradů Kumburk a Bradlec, v pozadí Krkonoše. Z  Rumcajsovy vyhlídky stoupáme vzhůru kolem „Bratrské modlitebny“ úzkou štěrbinou na náhorní plošinu.  Po této náhorní plošině  přejdeme na „Hlaholskou vyhlídku“.  Z ní po zelené pokračujeme na „Vyhlídku Míru“. Sejdeme k rozcestí „U buku“ a po krátké cestě sestoupíme schodištěm tzv.“Americkou slují“ mezi obrovskými balvany do údolí. Na mohutném skalisku nalezname pamětní  desku V. Náprstka. Na protější straně rokle vystoupíme na “Šikmou věž“ s vyhlídkou, odkud je vidět Jičínská kotlina s vrchem Veliš. Ze „Šikmé věže“ se vydáme zpět vzhůru, projdeme „Fortnou“ kde míjíme zde vytesanou hlavu jelena a u “Lví věže” osm záhadných skalních rytin (petroglyfů) a od rozcestí „Nad Fortnou“  pokračujeme po zelené na „Pechovu vyhlídku“. Odtud sestoupíme strmým schodištěm  do  údolí až dojdeme zpět k Turistické chatě.
•  

        Dle vlastního výběru - pokud se rozhodnete pro vlastní trasy po Prachovských skalách,                  je třeba respektovat zásady platné pro turistiku v přírodní rezervaci :

           - chodit jen po vyznačených a k tomu určených turistických cestách

           - neplašit ptactvo, zvěř a ostatní živočichy

           - netrhat rostliny a  nelámat větve

           - nekouřit a nepoužívat otevřený oheň

               - neznečišťovat celé území odpadky

 

 

.

Poslední aktualizace – leden 2014

 

 

 

 

 

      

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

=====================